Nemoc nemá moc

Nemoc nemá moc

O očkování

Proč očkovat?

Plošné očkování, které se v České republice provádí již více než 50 let, sehrává nezastupitelnou roli v boji s vážnými nemocemi.

Plošné či ohniskové očkování pomohlo globálně vymýtit pravé neštovice, téměř eliminovat novorozenecký tetanus a na prahu vymýcení je aktuálně i přenosná dětská obrna.

Výskyt mnoha dalších, například tuberkulózy, záškrtu, spalniček či zarděnek a příušnic, byl významně omezen.

Všechna široce diskutovaná podezření na negativní vliv plošného očkování byla dosud vždy vyvrácena.

Princip očkování spočívá v posílení imunity a získání odolnosti vůči konkrétní nemoci. Každý z nás má vrozenou imunitu, k níž se v průběhu života přidává imunita získaná. Díky vrozené imunitě naše tělo škodlivé patogeny rozpozná a ihned na ně reaguje.

Pomáhají mu v tom také kůže a sliznice, které hrají roli bariéry. Získaná imunita se vytváří při styku s konkrétním původcem nemoci. Při očkování se většinou podává oslabená forma bakterií nebo virů nebo jejich části, které nemoc způsobují, takže se náš imunitní systém naučí tyto původce poznat a vytvoří si proti nim obranu. Její účinek se potom uplatní při styku s infekcí, tedy se skutečným původcem nákazy.

 

Se kterými typy očkování se můžeme setkat?

Pravidelná očkování, tedy ta povinná, se provádějí podle očkovacího kalendáře, se kterým se podrobněji seznámíte v závěru této brožury.

Zvláštní očkování je pak určeno lidem, kterým hrozí, že přijdou do styku s určitou konkrétní nemocí v rámci svého povolání nebo studia.

Na mimořádné očkování dojde, pokud se vyskytne nebezpečí epidemie při mimořádných událostech – např. při povodních nebo v ohnisku nákazy apod.

Další možnost ochrany spočívá v tzv. očkování na žádost. To je vhodné jak při aktivitách u nás doma a samozřejmě i před cestou do zahraničí, kde mohou být některá očkování dokonce vyžadována povinně.

Očkováni můžeme být také v případě úrazu nebo před některými zdravotnickými výkony.

U menší části očkovaných se po aplikaci vakcíny mohou dostavit reakce lokální nebo celkové. Pokud se vyskytnou, nejčastější jsou lokálního charakteru jako např. zarudnutí, svědění, otok a bolest v místě vpichu. Celkově potom zvýšená teplota, únava, bolest hlavy, kloubů, průjem nebo zvracení. Všechny tyto reakce však většinou brzy odezní.

Očkování bychom však měli odložit, pokud jsme akutně nemocní, máme zvýšenou tělesnou teplotu nebo jiné příznaky počínající nemoci, užíváme antibiotika nebo některé jiné léky. Při pochybnostech o vhodnosti očkování z důvodu zdravotního stavu se vždy raději poradíme s lékařem.

Povinné očkování

Pravidelné očkování je povinné a provádí se podle vyhlášky 355/2017 Sb., kterou se novelizovala vyhláška MZ ČR 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem. Očkování v rámci ochrany veřejného zdraví stanoví legislativně zákon č. 267/2015, kterým se změnil původní zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Za dodržení pravidelného očkování dětí jsou zodpovědní jejich rodiče.

Pravidelná očkování u dětí vyžadovaná povinně se v České republice provádějí hexavakcínou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, přenosné dětské obrně, virové hepatitidě typu B, bakterii Haemophilus influenzae b, a dále trojvakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Všechna tato onemocnění mohou být vážná a dokonce způsobit i smrt nebo trvalé následky, proto je očkování proti nim velice důležité. Navíc se u některých nemocí uplatňuje i dodatečný ochranný efekt očkování vznikem kolektivní imunity, chránící i děti, které nemohou být očkovány.

Naše země v minulých desetiletích patřila z hlediska zavádění plošného očkování mezi nejpokrokovější. I díky němu se u nás také podařilo dostat mnoho nebezpečných infekčních nemocí pod kontrolu, snížila se dětská úmrtnost a stali jsme se vzorem pro očkovací programy v jiných zemích.

 

Nepovinné očkování

Vedle povinného očkování mají rodiče možnost využít i nepovinné, ale rovněž bezplatné očkování hrazené zdravotní pojišťovnou, např. proti infekcím vyvolaným nebezpečnými pneumokoky nebo proti rakovině a bradavicím na sliznicích způsobených HPV viry.

Kromě pravidelného očkování je možné nechat děti očkovat na vlastní žádost také proti dalším nemocem. Tato očkování lékaři doporučují u nemocí, k nimž jsou děti různého věku náchylné a s jejichž původci mohou přijít do styku jak v rodině, tak například ve školce, škole, na kulturní akci nebo ve sportovním kolektivu. Nejčastěji se jedná o očkování proti rotavirům, které způsobují infekční průjmy, dále proti meningokokovým infekcím, virové hepatitidě typu A, chřipce, nebo pokud jsou rodiče zvyklí s dětmi často pobývat v přírodě, i proti klíšťové encefalitidě. Svůj význam má také očkování proti planým neštovicím.

Doporučená očkování je třeba vybrat individuálně na základě konzultace s lékařem. Každý žijeme ve specifických podmínkách a každá rodina má odlišný životní styl, což je třeba brát v úvahu.

 

Očkování před cestou do zahraničí

Před cestou na dovolenou do zahraničí, zejména do exotických zemí, je vhodné se informovat, kterým typem očkování se vybavit.

Poradí vám s tím v centrech očkování a cestovní medicíny, kde lékař sestaví i očkovací plán. Ten se stanovuje v závislosti na doporučení Světové zdravotnické organizace a přihlíží se v něm k aktuální epidemiologické situaci i k výskytu konkrétních nemocí v dané zemi, zejména však na individuální rizikové faktory jako jsou věk, zdravotní stav, přesné místo a délka pobytu, roční období, způsob ubytování a stravování, plánované aktivity apod.

Pro letní dovolenou u nás a v některých dalších zemích Evropy se provádí očkování proti klíšťové encefalitidě, jejíž neslavné prvenství výskytu drží právě Česká republika. Při cestování je často potřebné očkování proti virové hepatitidě typu A, břišnímu tyfu, meningokokovým nákazám, někdy i proti vzteklině, choleře a japonské encefalitidě.

Mezi velmi vážná onemocnění patří i žlutá zimnice, proti níž se do řady zemí očkuje povinně.

 

Očkovací kalendář

Věk dítěte

Povinné očkování

Nepovinné očkování

(hrazeno ze zdravotního pojištění)

od 4. dne – 6. týdne

Tuberkulóza (pouze u rizikových dětí s indikací)

 

od 9. týdne (2. měsíc)

Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B

Pneumokoková onemocnění

4. měsíc

Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B

Pneumokoková onemocnění

11.–13. měsíc

Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B

Pneumokoková onemocnění

13.-18. měsíc

Spalničky, zarděnky, příušnice

 

5.-6. rok

Spalničky, zarděnky, příušnice

 

5.-6. rok

Záškrt, tetanus, černý kašel

 

10.-11. rok

Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna

 

13.-14. rok

 

Onemocnění lidským papilomavirem (karcinom děložního čípku)

14. rok

(u neočkovaných v 10–11 letech)

Tetanus

 

 

 

Nepovinné očkování

* (preventivní očkování nehrazené ze zdravotního pojištění)

Rotavirové nákazy

Od 6 týdnů do 32 týdnů

Meningokokové infekce (A,C,Y,W)

Od 6 týdnů

Meningokokové infekce (B)

Od 2 měsíců

Chřipka

Od 6 měsíců

Plané neštovice

Od 9 měsíců

Klíšťová encefalitida

Od 1 roku

Virová hepatitida A

Od 1 roku

* Nezahrnuje očkování na cesty do zahraničí (vzteklina, cholera, japonská encefalitida, žlutá zimnice).